Rozhodl jsem se dopsat jeden z mých starších konceptů.
Ubuntu je podle mě vynikající linuxová distribuce, je to vlastně současná vlajková loď světa Linuxu. Vždy myslela na maximální pohodlí uživatelů. Z čehož plyne, že uživatelé nemusí do systému nijak vlastoručně zasahovat. Jenže v tom je právě kámen úrazu. Já jsem totiž člověk, který si musí se svým OS neustále nějak hrát, nějak ho vylepšovat až do stavu, kdy buď jede všechno nebo nejede naprosto vůbec nic 
Po cca 9 měsících víceméně spokojeného užívání Ubuntu jsem se tak ze dne na den rozhodl změnit OS.
Jenže na co přejít? Kandidátů bylo několik, přece jenom je těch distribucí poněkud víc. OpenSuse, Fedora, Gentoo, Arch LInux, … Vybírání bylo složité. I proto jsem se rozhodl, že zformátuji celý můj 1TB disk, nahodím LVM a těch distribucí budu mít PC více. Jednu z nich pak budu používat jako hlavní. Poslední otázkou tedy bylo, která z nich to bude. Po krátkém rozhodování mezi Gentoo a Arch Linuxem jsem nakonec vybral Arch. Promiň Gentoo, snad příště
Arch Linux je distribuce, kterou jsem používal už jednou rok. Podobně jako Gentoo staví na jednoduchosti v základu a na velké rozmanitosti dalších voleb. Na rozdíl od Gentoo je to distribuce binární, balíčky nekompiluje. Teda aspoň ty základní. Existuje totiž AUR – Arch User Repository. Jedná se o skladiště uživateli nahrávaných PKGBULDů (obdoba EBUILDů v Gentoo). Jedná se většinou o balíčky, které z nějakého důvodu nemohou být nebo zatím nejsou v některém ze základních (binárních) repositářů. Tento PKGBUILD je pak takový návod, jak daný balíček sestavit. To můžete buď udělat ručně nebo použít specializovaný program. Já vřele doporučuji yaourt, který je nástavba nad defaultním pacmanem.
Samotná instalace proběhla skoro bez problémů (někoho by možná mohlo zarazit, že Arch má instalátor de facto konzolový). Jediné problémy jsem měl s LVM. Nepodařilo se mně totiž rozjet oddíl /boot rovnou v LVM oddílu, ačkoliv by to Grub2 již měl umět. Po několika hodinách jsem to prostě vzdal a boot přesunul na vlastní klasický ext2 oddíl před LVM.
Po základní instalaci pak stačilo nainstalovat Xorg a Gnome. Pak už jsem si hrál pouze se vzhledem Gnome. Z AURu jsem doinstaloval krásný Ubuntu Font, z Ubuntu přetáhl Ambience motiv vzhled (to lze najít i na AURu, ale je to stará verze z Ubuntu 10.04). Snad jediná věc, která se mně nepodařila rozjet, tak jak jsem chtěl, je GDM. Řešením byl downgrade na starou verzi a nainstalovaní Arch motivu.
Musím říci, že za těch několik dní používání se mně nestalo nic, co by mě donutilo změnit moje rozhodnutí používat Arch jako hlavní desktop systém. Všechno funguje zatím tak jak má a já se můžu šťastně vrtat ve svém OS