Ubuntu je podle mě vynikající linuxová distribuce, je to vlastně současná vlajková loď světa Linuxu. Vždy myslela na maximální pohodlí uživatelů. Z čehož plyne, že uživatelé nemusí do systému nijak vlastoručně zasahovat. Jenže v tom je právě kámen úrazu. Já jsem totiž člověk, který si musí se svým OS neustále nějak hrát, nějak ho vylepšovat až do stavu, kdy buď jede všechno nebo nejede naprosto vůbec nic Po cca 9 měsících víceméně spokojeného užívání Ubuntu jsem se tak ze dne na den rozhodl změnit OS.

Jenže na co přejít? Kandidátů bylo několik, přece jenom je těch distribucí poněkud víc. OpenSuse, Fedora, Gentoo, Arch LInux, … Vybírání bylo složité. I proto jsem se rozhodl, že zformátuji celý můj 1TB disk, nahodím LVM a těch distribucí budu mít PC více. Jednu z nich pak budu používat jako hlavní. Poslední otázkou tedy bylo, která z nich to bude. Po krátkém rozhodování mezi Gentoo a Arch Linuxem jsem nakonec vybral Arch. Promiň Gentoo, snad příště

Arch Linux je distribuce, kterou jsem používal už jednou rok. Podobně jako Gentoo staví na jednoduchosti v základu a na velké rozmanitosti dalších voleb. Na rozdíl od Gentoo je to distribuce binární, balíčky nekompiluje. Teda aspoň ty základní. Existuje totiž AUR – Arch User Repository. Jedná se o skladiště uživateli nahrávaných PKGBULDů (obdoba EBUILDů v Gentoo). Jedná se většinou o balíčky, které z nějakého důvodu nemohou být nebo zatím nejsou v některém ze základních (binárních) repositářů. Tento PKGBUILD je pak takový návod, jak daný balíček sestavit. To můžete buď udělat ručně nebo použít specializovaný program. Já vřele doporučuji yaourt, který je nástavba nad defaultním pacmanem.

Samotná instalace proběhla skoro bez problémů (někoho by možná mohlo zarazit, že Arch má instalátor de facto konzolový). Jediné problémy jsem měl s LVM. Nepodařilo se mně totiž rozjet oddíl /boot rovnou v LVM oddílu, ačkoliv by to Grub2 již měl umět. Po několika hodinách jsem to prostě vzdal a boot přesunul na vlastní klasický ext2 oddíl před LVM.

Po základní instalaci pak stačilo nainstalovat Xorg a Gnome. Pak už jsem si hrál pouze se vzhledem Gnome. Z AURu jsem doinstaloval krásný Ubuntu Font, z Ubuntu přetáhl Ambience motiv vzhled (to lze najít i na AURu, ale je to stará verze z Ubuntu 10.04). Snad jediná věc, která se mně nepodařila rozjet, tak jak jsem chtěl, je GDM. Řešením byl downgrade na starou verzi a nainstalovaní Arch motivu.

Musím říci, že za těch několik dní používání se mně nestalo nic, co by mě donutilo změnit moje rozhodnutí používat Arch jako hlavní desktop systém. Všechno funguje zatím tak jak má a já se můžu šťastně vrtat ve svém OS

Django – moje nová hračka. Jedná se o framework v pythonu pro tvorbu webů. Určitě můžete očekávat několik dalších článků s touto tématikou – po pravdě jsem se rozhodl na bastl jménem PHP vykašlat a při www tvorbě používat jen a pouze Django.

TinyMCE – převážně JavaScriptová knihovna pro aplikaci WYSIWYG (What-You-See-Is-What-You-Get) editorů do webů. Pro každý prohlížeč si jeho podporu řeší sama, což je naprosto krásná ukázka zapouzdření (vy jako koncový uživatel nemusí vědět, co se děje uvnitř, ale víte, že to bude fungovat všem).

Takže teď k samotnému slibovanému návodu:

1. První krokem je stáhnutí TinyMCE ze stránek. Archiv rozbalte a obsah si nakopírujte do vašeho media adresáře. Dále stáhněte lokalizační balíček pro češtinu, rozbalte a obsah nakopírujte do adresáře s TinyMCE. Tento krok obzvláště zdůrazňuji, protože já jsem ho původně neudělal, díky čemuž mně na konci postupu TinyMCE nechtělo fungovat.

2. Dalším krokem je donutit Django spolupracovat s TinyMCE. Nejrychlejší cestou, jak toho docílit, je použít modul django-tinymce. Domovská stránka tohoto projektu je http://code.google.com/p/django-tinymce/. Z ní doporučuji stáhnout archiv s verzi 1.5. Ten pak rozbalíte a nainstalujete:

tar xzvf django-tinymce-1.5.tar.gz
cd django-tinymce-1.5
sudo python setup.py install

3. Ve vašem django projektu je ještě potřeba nastavit soubory settings.py a urls.py.

V settings.py musíte django-tinymce přidat do skupiny nainstalovaných aplikací. Mělo by to vypadat nějak takto:

INSTALLED_APPS = (
    ...
    'tinymce',
    ...
)

Ještě v settings.py je potřeba nastavit některé proměnné pro TinyMCE, jako je cesta a url k TinyMCE, nastavení, co se bude v WYSIWYG editoru zobrazovat atd. Pro zájemce viz návod na konfiguraci.

Poslední krokem pak je nastavení urls.py:

urlpatterns = patterns('',
    ...
    (r'^tinymce/', include('tinymce.urls')),
    ...
)

Jak teď WYSIWYG editor zobrazit?

Zatím jsem to řešil pouze pro administraci a tam stačí když v modelech přepíšete všechny TextField na HTMLField. Takže třeba takto:

from django.db import models
from tinymce import models as tinymce_models

class Character(models.Model):
   name = models.CharField('Jméno', max_length=255)
   firstname = models.CharField('Křestní jméno', max_length=255, null=True, blank=True)
   middlename = models.CharField('Prostřední jméno', max_length=255, null=True, blank=True)
   lastname = models.CharField('Příjmení', max_length=255, null=True, blank=True)
   desc = tinymce_models.HTMLField('Popis', null=True, blank=True)

Postup (pro Ubuntu):
Nainstalujeme libnss3-tools:

sudo apt-get install libnss3-tools

Nyní si stáhneme certifikát stránky (měl by být s koncovkou crt)

A nakonec jej naistalujeme:

certutil -d sql:$HOME/.pki/nssdb -A -t "C,," -n název_autority -i /cesta/k/certifikátu.crt

Poznámka: Teoreticky by u parametru -t  místo argumentu „C,,“ (root CA certificate) měl stačit i „P,,“ (self-signed server certificate) – ten však kvůli bugu 531160 nefunguje.

Sice osobně nechápu, jak ovládání vlevo může vůbec někomu vyhovovat, ale spíš než samotná změna mě štve, že není nikde jednoduchá (nejlépe klikací) možnost změnit umístění ovládání zpět. Je to další věc, která BFU Ubuntu a Linux celkově znechutit. Představme si začínající uživatele Linux, který se rozhodne přestat použít Windows a chce zkusit Ubuntu. Stáhne LiveCD, vypálí a nabootuje. Při zavírání oken neustále ze zvyku kliká doprava a otráveně musí přejet přes celý panel doleva, aby mohl okno zavřít. Tak nějak jsem se cítil já asi 2 dny, než jsem našel způsob, jak ovládání vrátit zpět.

Tady je:

Otevřeme gconf-editor (Atl + F2, do políčka napíšeme gconf-editor). Vlevo postupně rozevíráme apps – metacity – general a vpravo pak dvojklikem otevřeme editaci klíče button_layout – hodnotu změníme na menu:minimize,maximize,close.

Nedávno jsem do jednoho open-source projektu, na jehož vývoji se podílím, potřeboval přidat sekci statistiky a grafy. Už jsem se připravoval, že do něj budu muset nahrávat nějakou PHP knihovnu – parní mlátičku, která tuto práci obstará. Tato představa se mně zrovna dvakrát nezamlouvala, protože už teď projekt obsahuje několik podobných (např. tcpdf na generávání pdf). Proto jsem byl rád, že jsem objevil Google Chart.

Google Chart nabízí jednoduché API, kterému stačí předhodit pouze pomocí GET požadavku parametry  a ono vám vygeneruje obrázek grafu. V praxi to znamená, že do stránky vložíte obrázek jehož atribut src bude např. v mém případě http://chart.apis.google.com/chart?chg=10,10,5,5&cht=lc&chd=t:10,0,1,1,1,1,7,3,9,14,30,19,66,46,...,0,0,0&chs=700x300
&chl=2005|%20|...|%20|%20&chxt=x,y&chxr=1,0,82&chds=0,82, kde třeba cht je typ grafu, chd jsou hodnoty, chl popisky, atd. Doporučuji projít dokumentaci s příklady.

Výsledek vypadá nějak takto:

Worpress totiž ve výchozím stavu používá k posílání e-mailů PHP funkci mail. Aby vám tato funkce v pohodě fungovala, musíte mít správně nakonfigurovaný sendmail. Ne každému se chce tuto mlátičku instalovat a složitě konfigurovat, zvláště když má tak ne zrovna nejlepší dokumentaci. Daleko snazší je sendmail nahradit pomocí balíku ssmtp, který začne e-maily posílat skrz SMTP server (jenž lze samozřejmě libovolně nastavit).

Vraťme se ale zpátky k Worpressu – tady existuje daleko jednodušší řešení než výše zmíněné. Stačí nainstalovat plugin WP MAIL SMTP. Způsoby jak máte dva. Buď jej stáhnete ze stránek a posléze nakopíruje do adresáře /wp-contents/plugins nebo se přímo v administraci WordPressu proklikáte:  Pluginy – Instalovat pluginy – dáte vyhledat WP MAIL SMTP – Instalovat.

Nakonec jen stačí Worpress donutit, aby používal smtp k posílání e-mailů:  v Nastavení – Email nastavte políčko Mailer na Send all WordPress emails via SMTP, do Smtp host a port nastavte hostname SMTP serveru a port, který chcete používat (port jke většinou 25). Nakonec můžete otestovat nastavení a odeslat zkušební mail.

Poslední poznámka (získaná z vlastních zkušeností): Pokud se rozhodnete upozorňování na nové komentáře otestovat, nepište zkušební komentář pod adminem blogu. Worpress se totiž snaží být chytrý a v tomto případě vám e-mail nepošle. Zřejmě totiž očekává, že vlastní komentáře si člověk pamatuje a nepotřebuje být na ně upozorňován

V Linuxu:

Chromium – nedávno jsem ho vyměnil za pomalý Firefox a až na pár drobných chybiček si ho nemůžu vynachválit

Thunderbird – použivám ho už nějaký ten pátek – od doby, kdy jsem si uvědomil, že žádné webové rozhraní nemůže nahradit desktopové klienta

Gnome-terminál – základní pomůcka každého linuxového admina

Gajim – podle mě nejlepší IM klient, sice umí jenom Jabber, ale to mně nevadí – nějaké pitomé protokoly jako ICQ nepoužívám

Netbeans – nejlepší vývojové prostředí, ve kterém jsem kdy zatím dělal, mám ho mnohem raději než Eclipse

Audacious – přehrávač podobný Winampu, podporuje pro mě důležité věci jako sync s Last.fm nebo XMPP-PEP

VLC- jednoduchý přehrávač s mnoha funkcemi

GIMP – grafický editor, já ho používám víceméně jako Malování

Wine – no nevím, jak bych se bez něho vůbec obešel

VirtualBox – pro virtualizace OS, dříve jsem používal Vmware Server, ale nakonec jsem skončil u VirtualBoxu

Transmission – pro stahování p2p, dříve problémový, dneska vynikající

Ve Windows:

Google Chrome – nedávno jsem ho vyměnil za pomalý Firefox a až na pár drobných chybiček si ho nemůžu vynachválit

Thunderbird – použivám ho už nějaký ten pátek – od doby, kdy jsem si uvědomil, že žádné webové rozhraní nemůže nahradit desktopové klienta

PuTTy + WinSCP + příkazová řádka – náhražka za gnome-terminál v linuxu

Gajim – podle mě nejlepší IM klient, sice umí jenom Jabber, ale to mně nevadí – nějaké pitomé protokoly jako ICQ nepoužívám

Netbeans – nejlepší vývojové prostředí, ve kterém jsem kdy zatím dělal, mám ho mnohem raději než Eclipse

TortoiseSVN – při vyvíjení v týmu pod Win nutnost

Winamp – přehrávač podobný Audacious, podporuje jako sync s Last.fm

VLC – jednoduchý přehrávač s mnoha funkcemi

GIMP – grafický editor, já ho používám víceméně jako Malování

VirtualBox – pro virtualizace OS, dříve jsem používal Vmware Server, ale nakonec jsem skončil u VirtualBoxu

uTorrent – pro stahování p2p, byla to první volba, až na detaily naprostá spokojenost

Doporučuji si přečíst sekci o mně. Ačkoliv v menu existoval odkaz již několik měsíců, teprve dneska jsem do něj sesmolil základní informace o sobě i s kontakty.

Druhou a zároveň poslední novinkou je náhled na tuto stránku vpravo nahoře

Aplikaci lze spustit bez parametrů – výsledný program, který chceme zminimalizovat do oznamovací oblasti, vybereme kliknutím na jeho okno. Dalším způsobem je pak spustit alltray s název programu jako parametrem, v mém případě alltray thunderbird. Defaultně se pogram ihned po spuštění minimalizuje a vy vidíte pouze jeho ikonku v oznamovací oblasti. Pokud chcete, aby vám program zůstal viditelný, použijte parametr -s, v mém případě tedy alltray -s thunderbird.

Menší ukázka v Ubuntu 9.04 – takto vypadá moje oznamovací oblast:

Myslím, že je vcelku povedený, prosím o hodnocení v komentářích

P.S.: Přidal jsem anti-spam ke komentářům, ty stovky spamů už mě štvaly